Leden 2017

31,1.2017

31. ledna 2017 v 19:17 | Mea |  Diary

Snídaně: -
Oběd: -
Večeře: tři bramborové placky
Pohyb: cesta do školy, tělocvik a cvičení
Tekutiny: čaj + mléko

Ranní váha: 72kg přesně... (musím se dát konečně do kupy a zase ubrat, tohle je příšerné!)

Zítra plánuju, že se skočím předobjednat na plasmě na páteční ráno místo odpoledne. Poté si půjdu omrknout pár obchodů s oblečením a zkusím si o číslo menší jeany. Třeba už mi budou lépe než minule. Dnešek byl poměrně na prd, takže asi nestojí za řeč. Zároveň jsem byla odměněna za vysvědčení (ale mam ho až ve čtvrtek) JoJo bonbony. Hodlam to zítra ve škole rozdat a nevzít si ani jeden. Děkuju ale za svou "dřinu" chci hezké tělo, nepotřebuju bombony. Jinak dnes si dám dokupy cvičební plán na únor a zároveň se v pátek změřim. Jaksi jsem přestala své hodnoty sledovat, jelikož jsem neměla dobré období...
No tak snad zítra bude stejně dobře jako dnes
Jinak moc děkuji za vaše krásné komentáře vždy mi udělají nehoráznou radost a mám konečně pocit, že někomu nejsem zas tak jedno. Jste skvělé, holky! ♥

Mea


Atestace života

31. ledna 2017 v 11:46 | Mea |  Diary
Jedná se o dosti dlouhý výplach všeho, co jsem měla poslední dny na srdci. Poslední slova Danielovi, která jsem mu nikdy neřekla, přesto, věřím, že jsem měla. Kritika lidí kolem a dost dalších sraček, které jednoduše terorizují život.
Pokud máte deset minut volného času a chuť, nebráním vám rozkliknout celý článek. Však vypsat se někdy pomáhá, že? meh...

30.1.2017

30. ledna 2017 v 16:12 | Mea |  Diary
Snídaně: miska ovesné kaše s jablkem
Oběd: trocha špaget se sojovým masem a zelím
Večeře: (doplním)
Pohyb: S Chrisem :)
Tekutiny: čaj

...

Mea



Feeling of loneliness

26. ledna 2017 v 7:03 | Mea |  Diary
Asi si dám pauzu i od blogu... (Stejně ani sem moc lidí nechodí...
Včera večer jsem se opět psychicky zhroutila a mojí matku už to trápí. Mě to trápí.
Tenhle týden si přijdu příšerně sama. Ve škole se mnou moc lidí nemluví a já nemluvím s nimi, ani neodepisuju na SMS od kamarádů. Jednoduše už jim nevěřím.
To je ale všechno jedno.
Prostě až mi bude lépe...

25.1.2017

25. ledna 2017 v 19:12 | Mea
25.1.2017
Snídaně : Dvě sousta fit chleba s cottage sýrem
Oběd : Aljašská treska s hráškem
+ jogobela jablečná
Večeře : /
Pohyb : cvičení + Chris Powell lvl 1
Tekutiny : čaj


Ahoj, krásky! ♥
Vezmu tak nějak letem světem něco málo, co mě trklo v posledních dnech. Jaksi nemám chuť moc psát.

  • S Danielem jsem se neviděla od nedělního rána a nepsali jsme si od pondělního večera. Nevím, zda se něco stalo (má dny kdy prostě absolutně není v náladě) nebo prostě nezájem a ignor. Sem tam se během dne dívám, zda nenapsal, řekla jsem si, že mu já už nenapíšu, dokud se nerozhodne nepsat on. Jaksi mě to trápí, protože jsme se rozloučili v neděli jako obvykle. Eh, no momentálně je to jen jeden z mnoha problémů. Nějak to neřeším...
Edit: Tak zas nemá telefon, nevím, co s nimi furt dělá, ale mrdá s nimi o zem, jako by měl miliony. Stejně mě štve... Mohl poslat debilní pohled! -_-
  • Dost jsem začala žrát. Tedy dost často si prostě poslední dobou neodpustím něco jako jogurt nebo malou dobrotu. Celkem mě to štve. Váhou jsem opět zaseklá, či naopak zároveň vážím dokonce třeba o kilo více (ano voda, to že jsem najezená... Bla bla bla... Štve mě to.)
  • Byla jsem si hodit do Alberta dotazník, tak snad se usměje štěstí a konečně se vrátím do práce, hodilo by se mi místo, kde se nemám možnost najíst, jelikož u sebe nenosím hotovost.
  • Rozhodla jsem se začít na popud postů Kylie cvičit také s Chrisem. Teď sedm dní pojedu lvl 1. Dalších sedm dní lvl 2 a dalších sedm dní lvl 3. Vše kombinuju se svým kardioposilováním.
  • Jinak mi přijde, že mě má nejlepší kamarádka dost rychle vyměnila. Už spolu skoro nemluvíme, nepíšeme si a to spolu sedíme v jedné lavici. Nevím, zda mě to mrzí či štve. Zároveň ale musím přiznat, že si teď celkem ráda udržuju odstup. Jaksi mě společnost neláká.
Přesto, že moc nemám náladu, jdu si přečíst vaše novinky.
Jako vždy buďte silné a držte se lépe než já...
Mea


Když člověk hledá důvody...

24. ledna 2017 v 17:13 | Mea |  Diary

23.1.2017

Snídaně : -
Oběd: Zahradní salát
Večeře: Špenát s trochou sojového masa (špenát listový mražený, aby byla představa)
Pohyb: -
Tekutiny: Čaj

24.1.2017

Snídaně : Kubík štrůdlík + jogurt s trochou čokolupínků
Oběd: Rýže se smesí baby mrkve, cukety a jarní cibulky se sojovým masem, hrníčková polévka slepičí (2x)
Večeře: -
Pohyb: cvičení
Tekutiny: Čaj!!!

Dneska jsem v naprosté existenční krizi, čímž jsem se vůbec neudržela a žeru a žeru a žeru. Večeři už si nedám a místo toho si trochu zacvičím, ale celý dnešek jsem měla depku a nevím, co už s tím. Vlastně to asi ani moc nemá konkretní důvod, jen zas na mě leze blue a já už nevím, jak se rozptylovat. Neřekla bych, že se tomuhle dá říkat přežírání, ale ten štrůdlík mě štve. Je to sice nic z pohledu kalorií, ale je to sladké! :D A já sladké nejím.
Za včerejšek jsem spokojená.

Jinak jsem dnes ráno přišla na něco převratného. Dokážu si už mezi ukazováček a palec pojmout celý obvod zápěstí, co jsem předtím nemohla. ♥
Dneska jsem se konečně dopracovala poctivě k minutě wall situ. Si asi říkáte, že jsem noob a tak, ale je to fakt jediný cvik, na který jsem neměla výdrž a voila najednou se to lepší :).

A ještě něco.
Sehnala jsem si skvělou appku. Není to na měření kalorií, jedná se o plnění cílů. Jako je to ve hrách, plníte jednotlivé zadané achievementy, či si jednoduše zadávate své vlastní. Appka je v AJ, ale nejedná se o těžkou verzi, no a přinejhorším každý máme slovník, ne?...
Jmenuje se Level up life a zbožňuju jí. Rozhodně se hodlám zaměřovat na zadané cíle a tvořit si časem vlastní. Když nevíte, co dělat se životem, zabavíte se.

No nevím, co mám dělat, jaksí si asi musím opět najít motivaci a smysl života. Co jsem vás tak obíhala, jste na tom některé stejně. Je mi opravdu líto, že se tak nějak cítíme, ale doufám, že to bude jen a jen lepší. Ano, jsme jenom lidé. :)

Mea


Neděle 22.1

23. ledna 2017 v 9:00 | Mea |  Diary
Článek připraven a napsán včera

22.1.2017

Snídaně : -
Oběd : mistička rýže a falešných ptáčků
+ Activia bílá ta s 0% co má kolem 66 kcal
Večeře : camembert rozpečený se suchary a rajčaty
Tekutiny : Nevím, zda jsem vůbec něco krom jednoho hrnku čaje a skleničky sody měla...
Pohyb : ... Jako včera :D takový ten králičí víkend no...

... Jsem si řekla, že už to po tom kebabu v noci mohu prostě zabodnout, tak jsem si toho dala dneska víc než jím obvykle (velké prd). Řekla bych, že jsem asi poprvé v měsíci pokořila svůj limit 500 kcal. :D Ještě jsem měla tak čtyři cherry rajčátka a lžičku medu. Tím, že absolutně nejím sladké a vyhýbám se všemu s nadměrným množstvím cukru, už mi třeba i dnes ta lžička medu přišla naprosto extrémně sladká. Samozřejmě jsem po smočení jazyka vše raději spláchla. Fakt už ani med nechcu.

Cítím se hrozně přežraně, ale zítra je pondělí a to nic jíst nebudu jako obvykle.

A teď následuje opravdu dlouhý výklad mého debilního vztahu a mé 18+ krize...

(číst na vlastní nebezpečí...)

Celkem dost rychle a zběsile se blíží narozeniny D.
Tak jsem si odhodlaně řekla, že mu upeču dort. Mám už nějak velkého chlapa a včera si stěžoval že už jen deset let a pár dní a může slavit Kristova léta. Náhodou mu teď bude začátkem února krásných 22.
No a jelikož je to LordíkDaníkMedvídek (zlato, jestli tohle někdy budeš číst, nezab mě, kdo by ti pak vařil a uklízel?!) - jeho až zahambujicí nick na nejmenované... :D
Prostě má rád medvědy, sám jim závidí, jestli si někdy pořídí zvíře, bude to medvěd, no a já od něj dostala k Vánocům pyžamo s I love teddy bear :D takže no koment
Už mám dokonalou představu, jen jsem nikdy s marcipánem nedělala a vlastně to bude i můj první dort, takže ho splácnu s A., abych na to nebyla sama. Ale těším se.

Jinak normálně D. má asi pocit, že je Master chef... Nenechá mě vařit! Úplně zlej. Nejdřív si stěžoval, že mu nevařím a když už se tedy odhodlaně dobelham do kuchyně, vždy mě vlastnoručně odtáhne zase ven. Takže je to u nás opačné? Já jako budu vydělávat cash a on se bude starat doma? :D
Jako odrodit si taky může klidně sám.

Toužím po životě dospěláka


Jinak nedávno jsem tak nějak celkově o všem přemýšlela a myslela jsem nad tím znovu, když jsem četla komentáře.
Není to láska... Je to něco víc, co mi šeptá, ať s ním vydržím. Přemýšlela jsem nad tím, jak ráda bych s ním žila. Je to zvláštní představa, když už se nemilujeme jako předtím, přesto mám pocit, že stále vše platí, jen jsme se citově opět posunuli z "Blaznivě zamilované dvojky" do takové té "Ustálené, která zná detailně i prdel toho druhého". Ano, znám počet jeho pih na pozadí a podobné hovadiny. Naší brzdou a překážkou nejspíše byl ten ukvapený začátek. Ale zpět k pointě.
Nevím, je to taková ta snová představa a doufám, že se k tomu dopracujeme. Není to takové objektivní, kdy prostě přemýšlím, že se chci usadit s "někým". Dokážu si představit, jaké by to bylo, kdybych bydlela s ním. No rozhodně by neměl nikdy bordel doma :D.
Vždy když přijdu, mam naprosto chuť jít a nejdřív uklidit s tím, ať si jde za kamarády a vrátí se do jedenácti.
Předtím než jsem ho poznala jsem nad tim nepřemýšlela, můj vztah nikdy nebyl na takové úrovni. Asi je to tím, že je Daniel jednoduše starší a už žije sám a není to tedy můj spolužák, co bydlí s mámou.
Myslím si, že jsem připravena s někým žít. S někým jiným než je moje máma. Těším se na to, až to prostě bude MŮJ rozbordelařený obývák. MOJE pečené kuře během nedělní večeře. Měla jsem teď jaksi pocit, že je MŮJ mozek dospělejší a chce šlapat už na jiné životní vlně. Protože mě prostě školní život nebaví. Jelikož jsem velký milovník cash, práce mi vždy byla milejší.
Ještě štěstí, že už příští rok konečně maturuju.
Včera jsem nad tím přemýšlela a dodnes přemýšlím, jak mě předtím svému kamarádovi prezentoval. Co pro něj vůbec znamenám. Ano možná jsme hezčí pár a to slovo pár je nejspíše momentálně důležité, jelikož jsem vlastně žila s pocitem, že ani nevím, jestli vlastně tedy jako jsme spolu a nebo ne... Teď nad tím ostatně také přemýšlím.

Jaká je definice toho být PÁR?
(V druhém odstavci je kontent mého sexuálního života, jen pro ty, kteří se dostali čtením sem a třeba by pak litovali toho, co přečetli.)

Dvojice samička a samečka... Hezky... Ten slovník pěkně diskriminuje homosexuální páry.
A když už jsme u té homosexuální orientace...
Včera jsem se mu přiznala, že jsem BI. Tentokrát ne bipolární ale bisexuální. Tedy holku jsem nikdy neměla, ale zase jsem se nikdy netvářila znechuceně. Vlastně bych i klidně ráda kývla na sex s holkou a tím jsem se dopracovala k včerejšímu lehčímu žvatlání o trojce. Daniel patří k těm, kteří by samozřejmě s nadšením prosili, že chtějí, samozřejmě já jsem stejná jako on. Takže jsem to nedávno probírala s kamarádkou. Když spolu vydržíme do našeho výročí (jebu nové a držím se starého. 28. Července) asi nad tim začnu přemýšlet i reálně. Protože mě to láká více než trojka s muži.I když jsem včera říkala, že čím víc údu, tím lépe. (Nezírejte na můj věk! Pro zajímavost je D. můj první sexuální partner.) Jednoduše to chci zkusit všechno. Hotovo... :D

Otázkou samozřejmě zůstává debilní Ruské sádlo. To je tak geniální Alexis :D
Další je samozřejmě Jak to bude dál
Další je Co je teď
Další je Bude to někdy alespoň trochu bezproblémové?
Další je JAK MU KURVA POMOCT?!

Proč to vlastně pokračuje a co mě vede vpřed? (Možná vzad, záleží na úhlu pohledu.)

Daniel je kluk, kterého prostě sejmuly všechny možné problémy, které si vymyslíte, měl příšerně moc problémů kvůli prodeji ex auta, jeho táta... Nikdo neví, kdy jeho plicní záchvat bude poslední, práce... No a všechno si ke své debilitě neustále nechává pro sebe, tedy dlouho to v sobě držel, než se odhodlal. Potěšilo mě vědět, že jsem já ta, za kterou přijde. Vzpomínám teď na noc, kdy jsem ho k sobě tiskla a on mi rozklepaným hlasem poděkoval, že vůbec existuju... Protože to bylo poprvé, co mi někdo něco takového řekl. Nikdy mi nikdo nevyjádřil slovně, jak je rád, že vůbec dýchám. A díky tomu je on ten na koho nikdo nezapomenu. Protože jsem díky němu alespoň na chvíli věděla, že existují stále lidé, pro které jsem v konečném důsledku něčím. A pro tyhle chvíle to dělám, pro tu chvíli jsem na něj nezapomněla. Protože to ocení. Jako jediný ocenil to, jaká jsem hodná. Někdy si říkám, že jsem moc hodná, moc shovívavá, odpouštím a vidím ve všem to dobré přesto, že jsem člověk, který se jen tak tak drží psychicky. Ale ano, stojí to za to. Stojí za to být "milionová" osoba. Někdy se člověk spálí. Ale ano, nikdy bych nechtěla být tou špatnou.
Někdy mám pocit, že je to důvod, proč spolu stále jsme. Ja na něj mohu obden nadávat, jaký je to hajzl (protože já jsem jeho mrcha). Ale někdy mám pocit, že je to díky mé nezlomené povaze dobrosrdečné a vždy podporující, vždy přítomné... Každý v životě podle mého potřebuje někoho, kdo jej podrží a možná on tím není pro mě, ale přišla jsem na to, že mu vyčítám hlouposti, já nikoho nechci a nepotřebuju, doteď jsem to byla JÁ, kdo si pomohl. Jenže on není já a on se nemůže spolehnout na vlastní já. Proto má mě.
Kdyby se mě nekdo zeptal, proč jsem já zůstala s ním. Je to protože si nedokážu svou budoucnost představit jinak. Je to má potřeba. Jako hlad. Potřebuju být s ním, potřebuju jeho přítomnost, prostě je to potřeba. A zároveň jsem bohužel typ člověka, který chce z ostatních dělat lepší. Chci tu být pro něj, jelikož vím, že jsem momentálně to nejlepší, co mu svět nabízí... Tohle může znít absolutně sobecky, možná hloupě a možná to nedává absolutně smysl. Ale je to My proti světu. My jako pár. My jako nepár. Absolutně nepochopitelný vesmír Hajzla a jeho mrchy. Ach ano na závěr zároveň podotknu, že nikdy ve vztahu není možné, aby oba milovali stejně, každý jsme jiný a každý potřebuje jiné množství lásky. Každý může poskytnout jiné množství lásky. Například já bez ní žít dokážu, ale nedokážu žít bez toho, aniž bych já sama milovala. Přijde mi to nemožné. Nechápu proč tomu tak je, tak hluboko jsem nedošla. Přemýšlet o tomhle všem je těžké, když vám do toho zasahují psychologické definice starých a dost možná už mrtvých osobností. Je snad bláznovství prohlásit, že jsem v něm našla zbytek duše? Mé vlastní?

So, I'm leaving, are you coming with me?

Napsala bych toho víc, ale tady tenhle mozkový výplach jednoduše utnu. Stejně jsou to nesmyslné bláboly hloupé holky, která je až moc naivní, aby si připustila pravdu...

Mimochodem...
Koukala jsem, že ne každé se jaksi tenhle týden dařilo pohádkově. Ani já nejsem pozadu a trochu jsem to zkazila právě tímhle jídelníčkem. Jen jsem někde neměla sílu komentovat, ale všechny nové příspěvky jsem četla!
Ale hlavu vzhůru, holky! Jsme jen lidé. Zítra začíná další týden. Tak přeji krásný další start :)

Mea ♥


21.1-22.1.2017

22. ledna 2017 v 12:15 | Mea |  Diary

70,8kg!


21.1.2017

Snídaně :
Oběd :
Večeře : Dva maličké plátky brabor (D dělal domácí brambůrky, tak jsem ochutnala)
Tekutiny : Čaj, Cola s ginem, nespočet ciderů a vodka...
Pohyb: hooodně sexu 👉👌
+ někdy kolem půl jedné ráno malý kebab, když jsme se vraceli z baru.

Jojo, den byl skvělý... Honili jsme se s poldy po městě, dováděli doma a on dospěl k závěru, že musím osobně poznat dalšího jeho kamaráda i s jeho přítelkyní. Protestovala jem od začátku, ale bylo to k ničemu, tak jsem pár hodin travila nad lehkým alkoholem nalačno a bavila se náramně. Během večera se ale stalo něco, co je odpovědí na mou otázku.
D se ke mně naklonil a zašeptal : "Stejně jsme lepší pár my."
Do toho momentu jsem nevěděla, co pro něj od našeho rozchodu až po dnešek znamenám. Teď se zdá, že jsme zase pár ... Tak jo... :D
Musím také zmínit, že ať to zní jakkoliv bláznivě, od našeho rozchodu se nám absolutně změnil sexuální život. Asi je to tím, že už se denně nevídáme. Ale D byl vždy takový klasický vanilka a teď mi přijde, že i kdyby, tak už si prostě žádnou jinou nenajde, protože jsem z něj udělala tak trochu uchyláčka... Jsem spokojená... :D
Takže dneska jsem se probírala s fakticky dobrou náladou po celkem dobré době a vůbec si ten kebab nevyčítám. Nic moc jsem za poslední dny nejedla atohle mi neuškodí, zítra začíná zase škola, takže to je vždy max večeře denně.

Jinak jsem jaksi zjistila, že kalhoty, co jsem si před 14 dny koupila, už mi jaksi jsou velké. Hups... Mám z toho zvláštní radost :D.

Omlouvám se, že jsem vás nestihla oběhnout, ale dnes už se na vás krásky přijdu podívat :)

Mea


Včerejší den...

21. ledna 2017 v 9:50 | Mea |  Diary
20.1.2017 #2

Snídaně:
Oběd: 2 malé kostičky 70% čokolády (Vnutili mi to na odběru, měla jsem trochu problémy, sice jsem byla tlakově a tak bez problému, ale jaksi se mi díky nedostatku cukru snížila činnost a účinnost bílých krvinek a já nevím bla bla, moc jsem neposlouchala :D)
Věčeře: 2x rajská polévka Maggi ( kolem 150kcal)
+ Trochu zavařované červené řepy...
Tekutiny: čaj a voda
Pohyb: Dost chůze a tělocvik... (no vlastně jsem se jen protahovala, ale whatever)
Jinak po plasmě jsem se vážila no a konečně jsem se dostala tedy na 71,3 kg. To by tam tedy do toho pondělí mohla ta 70,X kg být, že? :33
A dnes ráno 71,1 kg!

Jsem asi hloupá.
Včera jsem tu napsala něco, co je z velké části pravda. Moc vám děkuju za podporu.
Včera jsem se totiž ráno s Danielem pohádali, tedy musím podotknout, že jsme se nikdy nehádali, my vždy jen něco vytkneme a trucujeme, ale odpoledne napsal něco, co se snad zdálo jako omluva. Vyčítala jsem mu, jak se nevyjádřil k tomu, co jsem mu říkala. Jakožto nastávající psycholog to vždy rozebírám, protože mám pocit, že je až zvláštní. Někdy mám pocit, že není Daniel asi tak stejně v pořádku jako já. Pro běžného smrtelníka jsem vysmátá, milá a společenská, no zrovna vy dámy víte, co jsem zač a jak mi je. Zažívám nesnesitelné deprese, trpím bipolárou a anorexíí...
Někdy mám pocit, že je částečně schizofrenní. Dnes jsem nad tím musela poměrně dost přemýšlet.
Už dávno vím, že je stejný melancholický sangvinik jako já a máme toho dost společného, ale rozdíl je mezi námi ve vyjadřování. Já jsem důvěřivá a on odtažitý.
A pak mě to napadlo, vzpomněla jsem si na typologii. On přesně odpovídá ukázkovému astenikovi. A díky tomu mi došlo, proč se nikdy neopustíme přesto, že je náš vztah možná až mrtvý. Je to jako bychom k sobě patřili. Až je to smutné. Mohla bych utíkat, mohla bych sesekat všechny kontakty, ale mám pocit, že by nás osud opět nutil k sobě. Zdá se to hloupé, ale snažila jsem se ho na Nový rok zoufale zbavit, jenže když to vzdám já, je to on, kdo se vždy vrátí.
Kdesi jsem četla jeden zajímavý citát... pamatujete ten o konci? Pokud se člověk na konci necítí okej, není ani v cílové rovině.
Ach, já si příjdu příšerně poetická :D
Nejspíše už k němu necítim to, co jsem cítila předtím, ale je tu mezi námi to něco, co nás nutí dál pokračovat. No stejně... Už nikdy nebudu kvůli nemu brečet. Není to možné, to nejhorší mám za sebou a teď už je to dohra. Ano, ještě to není okej...

Teď poslouchám jednoho mého oblíbeného jůtubera (ee nejsou to takový ti blbečci..StaySteak - strašidelné příběhy) ... "Já nejsem tlustá, já jsem barokní!" Myslím, že odpadnu.

Dnes u něj přespím. A ne, tentokrát se s ním nevyspím. Ne!

Mimochodem se musím pochlubit... Tedy asi to teď bude z mé strany odporné a tohle by se nemělo... Ale podívejte se na to ruské sádlo. Velrybka no... Hotový vorvaň...

Nedávno se mi totiž vysmála... Moment jdu citovat.."Taková tlustá píča mě nemůže urazit..."

Oh c'mon. Šak ona se touhle fotkou celkem uráží sama. Ale přiznává, že "má" velikost S-M.
Jo a já mám svých vysněných 45 kg...
:DDD
Jsem fakt zlá... Ale díky tomu se mám lepší náladu :D
Nejvíce jsem chcípla z komentáře kamarádky: Oh fuck, až jsem z tý fotky normálně zhubla! :DD
Slečně Rusku by nejspíše neuškodilo taky nějaké to kilíčko nebo dvacet sejmout dolů... i když ee. Ať vypadá takhle... Je mi
nějak jistý, že s ní Dan nic nemá :D Kdo by taky trkal takové blbky a zároveň vorvaňky.

(Holky, toto se nemá dotknout žádné, která snad má podobnou postavu, beru ji komplet jako odpornou a to se vším všudy, vysmívám se její váze, jelikož napsala to, co napsala... Mimochodem oproti ní já jsem podvyživená! :DD)

Zítra hodlám odpočívat. Ještě nevím, kdy se za Danem odhodlám, ale chtěla bych se s ním jít projít po městě. Doufám, že do mě zase nebude chtít cpát jídlo... On je prostě takový ten "sním všechno a stejně vážím méně jak včera)
No jinak to bude hladovka od rána, abych měla na večer raději nějakou rezervu. Proč já to dělám? Neptejte se, rozum stejně nikdy neposlouchám...

Jednou skončím ve cvokárně...

Mea


20.1.2017 - asi chcípnu

20. ledna 2017 v 11:56 | Mea |  Diary
20.1.2017

Snídaně: /
Oběd: /
Večeře: /
Pohyb: Trochu posilování a kardio
Tekutiny: čaj a voda

DEPRESIVNÍ KECY O DANIELOVI (ano, tak se E. jmenuje...)
Včera mi to došlo.
Už ho nepotřebuju. Byla to má kamarádka z USA, která mi po včerejším Skype rozhovoru tiše řekla: "I think, you're in love with your memories, not with him... I'm sorry."
Přemýšlela jsem nad tím, jaksi má pravdu. Já už k němu nic necítím, už s ním nechci být, nechci se s ním vídat, jednoduše mi došlo, co všechno jsem přehlédla. Vždy jsem tu já byla pro něj, ale kdykoliv jsem já měla problém, nikdy tu nebyl o pro mě. A pak mě napadá otázka, kdy se vlastně přestal zajímat? Nebo zda se vůbec někdy zajímal.
Včera jsem si pročítala deníkové stránky z prosince a začátku ledna, kdy jsem s ním měla vztah... Žádný.
A Bůh ví, jak to mezi námi bylo doteď, viděla jsem to jako spíše takové to tahání. Smutné. Jenže já už nechci nikoho takového. Chci někoho, kdo nezklamete ani ve zlém. To on nedokázal.
Měla jsem to nechat být a neodpovídat, nepustit si ho zpět. Jenže teď už to není jako předtím. Jaksi se mi to zdá tentokrát lhostejné a cítím spíše úlevu než bolest. I když jaksi mám pocit, že snad ani necítim nic.
Takže ano, končím s ním. A ano, samotné mi bude lépe. Alespoň se nemusím bát, že by mě snad někdo další nutil jíst. :D

Jebu na to fakticky.... :D
heh heh heh...
Přijde mi, že prostě jen hloupě přežívám život. Jaksi už tohle nechci, přemýšlela jsem, co mě těší a nepřišla jsem na nic. Nic mě netěší, z ničeho radost nemám...

Mea


19.1.2017

19. ledna 2017 v 20:44 | Mea |  Diary
19.1.2017

Snídaně :
Oběd :
Večeře : polévka do hrnku + patka celozného toastového chleba (109 kcal)
Pohyb : cvičení posilování + kardio
Tekutiny : zelený čaj

Řekla jsem ráno, že dnes jíst nebudu, no moje matka byla jiného přesvědčení. Nejdříve jsem původně měla být nakrmena špenátem, bramborem a vajíčkem, jenže matka si uvědomuje, že mám "žaludeční nervózu" a raději mi velká jídla nedává, jelikož mi včera po normální porci bylo zle.

Dneska jsem mámu zároveň přemluvila, že zůstanu na víkend sama doma a oni pojedou k babče a dědovi samotní. Což tedy vypadá na dva dny hladovky. Zároveň se hodlám krotit i zítra, sice jdu na plasmu, ale nejde tak o jídlo jako o tekutiny, nabouchám do sebe alespoň tři litry a jdu na to. Snad tam nepadnu. :D

Mám toho šíleně moc do školy a teď mě štve ještě váha, že já se raději neoběsím :D
No a jelikož víkend mám volný, rozhodla jsem se, že bych se v sobotu mohla projít ke kostelu ve městě a chvíli si zavzpomínat. Poté se vydám do města a trochu projdu asi obchody. Jsem sice totál bez peněž, ale tak koukat je zdarma ne? A když na to postavu nemám, nezbude mi taky nic jiného... :DD
No čekám, zda zítra nehoukne E., ale jaksi asi ani nemám po týdnu chuť ho vidět. Vlastně je to asi kvůli té ruské šlapce, díky které jsem stále tak nejistá. Člověka to ničí, když neví, co je pravda. Je to těžké separovat. Ona je lhářka, ale přesto prostě je tu ve mě ta nejistota, která mi kazí radost snad ze všeho. Pokud tohle byl její záměr, musím jí pogratulovat, že vyhrála. No E. nedávno psal, že se bude v lednu koukat po novém fleku. Nejde tak moc ani o ni, spíše už je i finančně vyřízený na to, že maká jak idiot. Mám špatný pocit, že ho ztratím... Že potáhne za lepším a já jsem na tohle město stále celkem fixovaná. No co, život jde dál a třeba si najdu někoho nového! A jestli to nebude kluk, tak to bude holka, mě je to fuk. Třeba to nemusí být nikdo, stále mám vzato, že je láska na houby a vše jen ničí...
Mám teď takovou antisociální náladu, kdy nechci být s nikým, takže budu sedět u her, u učení a nebo si pustím konečně Skins... :DD Proto jsem asi tak negativní vůči snad všemu.

Mám moc plánů a tak málo času. Taky to tak Kočky máte? :/

Mea


18.1.2017

19. ledna 2017 v 9:13 | Mea |  Diary
18.1.2017

Snídaně : /
Oběd : talíř špaget s boloňskou omáčkou
Večeře : /
Tekutiny : zelený čaj s trochou medu.
Pohyb : trochu cvičení

Tady je ten blbý den včerejší... -_-
Dnešní ranní váha stále 71,6 kg.

Dnešní plán:

19.1.2017

Snídaně : /
Oběd : /
Večeře : /
Tekutiny : zelený čaj s trochou medu.
Pohyb : cvičení
+ hodně žvýkaček

Včera jsem dokonce matku naštvala tím, že jsem tedy snědla jako celou běžnou porci těch debilních špaget, protože počítala s tím, že Veruna má prostě nízký denní příjema nejí nic jako špagety, tak si to chtěla dát k večeři a já jí t snědla. Tak jsem prohlásila, že už domq nic nesním. Dneska tedy hodlám přežít na čaji.
Zároveň si dneska dojdu pro blbý papír pro uchazeče o práci v Albertu. Být celý den obklopena jídlem bude přeci super. Musím si co nejrychleji najít nějakou práci a tady si skoro mohu být jistá, že se ozvou. No přesto mám strach. Chci zatím něco přechodného a trochu si něco našetřit, jelikož se m rozflákal v prosinci mobil a reklamace neuznaná, takže si potřebuju našetřit na nový.
Nejraději bych si koupila Iphone, ale byla jsem se svým Xiaomi spokojená, jen bych si nejspíše pořídila nějaký novější model. Jsem zároveň uchyláček na velké displeje, takže víc jak 5,5 palce. Ten můj starý měl 5,5 a byla jsem spokojená. Kamarádka má zároveň 6,3 a to mi přišlo trochu extrémní, ale stejně bych si zvykla.
S E. jsem se od pondělí neviděla a jaksi jsem přišla na to, že toho mám toho moc, že už na něj ani nemohu tolik myslet. Trochu si píšeme, ale my dva si vždy spíše rozuměli v realitě než přes zprávy. Je to asi mou momentální odtažitostí. Stejně na něj třeba teď myslím. Jaksi se těším, že se spolu uvidíme třeba o víkend.
Konečně mi příští týden skončí pololetí. Tedy asi stejně mám co dělat.

Večer se ozvu s novinkami, jak jsem to zvládla :)

Mea


x.x

18. ledna 2017 v 15:48 | Mea |  Diary
Mám jaksi pocit, že to flákám. Dneska jsem si dala plný talíř těstovin s baloňskou omáčkou a prostě jsem se nažrala. co přišlo potom byly výčitky. Já to vážně snědla. Pro představu to byla aso porce, co by si dal každý normální člověk, ale prostě klasické těstoviny, mastné a zároveň maso, jednoduše jsem zjistila, že se jej nevzdám, nikdy jsem ho nejedla tolik,ale tak dnes jsem na tu omáčku dostala takovou chuť.
Samozřejmě mě okamžitě napadlo to všechno vyzvracet, ale po dvacátém pokusu jsem to prostě vzdala a jaksi se smířila s tím, s čím jsem se smířila již přibližně před dvěma lety, kdy jsem se s Anou a Miou setkala. Z velké části postrádám dávivý reflex a všechny moje pokusy byly prostě bez úspěchu. Tedx úspěch se tomu asi nedá říkat. Ale jednoduše jsem měla až u mandlí klidně několik prstů, prostředníček si mohu libovolně otírat o záklopku hrtanovou a stejně to nepomáhá, vyzkoušela jsem tehda i různé směsi soli, octa a bla...
Prostě se musím smířit s tím, jak jsem tohle prostě nezvládla. Jednoduše už raději dnes nic jíst nebudu.
Tenhle týden se stále držím na stejném čísle a už mě to celkem začíná štvát, od dnešního dne začínám opět alespoň trochu cvičit, prostě to potřebuji pro lepší pocit.
Jeden z nejhorších týdnů, přímo příšerně blbé dny a já se krmím, jako bych snad byla tlustá.
A to ten dnešní den vypadal tak slibně... No nic, jdu do sebe nalít čaj, abych přestala mit na cokoliv chuť a učit se biologii, jinak nezvládnu tenhle rok zkoušky -_-

Zůstaňte silné, Berušky :(

Mea


17.12017

17. ledna 2017 v 21:21 | Mea |  Diary
17.1.2017

Snídaně : /
Oběd : /
Večeře : těstoviny s rajčatovým protlakem a trochou tofu. V malé mističce.
+ jsem si dala jogurt s oříšky... Prostě jsem neodolala.
Tekutiny : trocha černého čaje, minerálka Matonni hrozen (udělala jsem si čaj, ale louhovala ho dlouho a byl pak fakt odpornej, že se to nedalo.)
Pohyb : trajdání po městě na vysokých podpatcích se počítá, ne? :D

Dnešní den byl blbý. Váha mi sice ukázala 71.6 což není hrozné, ale štve mě ten blbý jogurt, jehož kj sem ani psát nebudu (700 kJ na 100g a jogirt měl 150g). Dneska jsem samozřejmě 100% tedy nedodržela denní limit 500 kcal / 2000 kj. Asi zítra budu o hladu úplně.

V pátek jdu na plasmu(odběr), tak přemýšlím, jestli si v pátek nedám trochu cheat day, že bych si skočila do Panetterie na tortilu se zeleninou. Minule jsem byla tyden skoro nalačno, ale jaksi mi blbě nebylo, ale nechci nic riskovat.

Nestíhám vás pořádně obíhat, ale zítra během školy se přijdu ke všem podívat :)

Mea


16.1.2017

16. ledna 2017 v 16:57 | Mea |  Diary
16.1.2017

Snídaně : /
Oběd : trochu čistého tufu s jarní cibulkou a k tomu kus kukuřičného chlebíčku.
Večeře :
Pohyb : /
Tekutiny : trochu čaje

Včera jsem ještě nakonec měla dva toasty, který mi E. pomalu vnutil a narval do pusy. Ach jo. No stejně to může být jedno, stalo se a budu to krýt větou : "Dělám to pro svůj metabolismus."

Jinak dnes je pondělí a já už dost dlouho koketuji nad představou toho, že bych si zkusila být na týden vegetariánem. A rozhodně to nedělám jen pro záchranu zvířátek, být vegetarián má jisté výhody a zápory z pohledu příjmů živin a bla bla. Jednoduše si chci na týden toto také vyzkoušet. Rozhodla jsem se tedy pro tento týden.

Jinak se mi zdá, že jsem pomalu zhubla. Tedy asi je to jen pocit a jaksi mi to stále moc nepřijde, ale začínám si toho úbytku cm všímat. Tak uvidíme, jak se s tím ještě do konce ledna poperu. Mám cíl 70,3 kg do konce ledna a dnes je 16.1 a jaksi jsem už jen 1,7 kg od svého cíle, což bych teoreticky mohla zvládnout během následujícího týdne.
Btw včera to bylo 15 dní, co jsem nejedla pečivo. Jaksi se mi to nepodařilo udržet, ale jsem hrdá, že to a ani třeba sladkosti nepotřebuji. Trochu mi chybí gumový medvědi, ale hubnu... Takže ani omylem nebudu mít něco takového doma! :D

Držte mi palce snad to zvládnu. :)


15.1... Demence je globální problém!

15. ledna 2017 v 17:38 | Mea |  Diary
15.1.2017

Snídaně: /
Oběd: Kuře, brambor a vařená mrkev... Měla jsem takovou standartní porci.
Večere: /
Pohyb: Trajdání po obchodech a po městě :D
Tekutiny: čaj, který jsem si včera všerůzně navařila, a zůstal, tak jsem ho nalila dohromady :D (ovocný, zelený, yellow...)

(Jelikož se karbanátky odsunuly na zítřejší oběd, nejspíše to dneska alespoň zvládnu celkem bez kaloricky. Obědu bych odhadem víc jak 500 kcal rozhodně nedala, takže spokojenost. ) :)

E: Dneska ráno říkala jednomu týpkovi od nás z práce, že nás načapala v pátek, kdy šla ke mně... K*rva.
M: Cože?! Ona s námi byla J? Celou dobu? Jsem to ale zlá hostitelka... Ani jsem si jí nevšimla, to bych jí tedy nabídla rum a šušenky. Mohla by se koukat, jak si "užíváme večer" a mít na tváři ten výraz, jaký měla včera, když A. zmiňovala v práci, jak jsi v noci moc nespal... :3
....
Jestli dneska chce ještě J. přijít, měla by alespoň napsat, ať s ní počítáme na večeři... :(
Ale vážně jsme si jí moc nevšimli. (Čím to bude? Třeba je to tím, že tam nebyla?)
Dali jsme se dohromady, povídali si a mazlili, pak měli hezký sexík (který jsem si po půlnoci pomalu musela vyprosit...:D) a usnuli si v náručí... Jaksi jsme se s ní asi minuli...
A teď vážně. Je tohle ještě vůbec možné? :D
Včera mě mimochodem nazvala vypaseným prasátkem (jen to napsala hůř a s chybama) a to je přibližně o 15 kg těžší. Ale prý má velikost S-M... Přesně takto asi nějak vypadají chodící rakoviny. Já se ani nedivím, že ty nemoce existují.
No nic, až za pár let pojedeme do Teplic s malým Nicolasem a Nikolkou (E. prostě zavelel, že tohle jméno povinně), rozhodně jí všichni zamáváme, možná přihodíme nějakou tu dvacku na rohlík a dětem vysvětlím, že takhle paní byla velmi zlá a tak dopadla tak, jak si zasloužila.
A žili šťastně až na věky. Tedy kromě J. ta je rozpíchaná šlapka, co pomalu nemá na rohlík. (Mimochodem tenhle vesmír se mi zamlouvá, zařiďte ho někdo!)


Jinak dnes jsem se měřila a vážila, všechno v lednovém souhrnu, kam zase za týden přidám nové míry :)

Mea


Moje míry

15. ledna 2017 v 9:15 | Mea |  Other

08.01.2017
Váha; 74,1 kg (163,4lbs)Zápěstí; 15,5 cm
Pas; 79 cmLýtka; 37 cm
Boky; 97 cmTriceps; 26 cm / 28 cm (flex)
Stehna; 54 cmPředloktí; 24 cm
Krk; 34 cmKotník ; 22 cm
(Pozn: Stehna byla měřena na špatném místě...)

05.04.2017
Váha; 68,7 kg (151,7 lbs)Zápěstí; 14 cm
Pas; 72 cmLýtka; 35 cm
Boky; 90 cmTriceps; 25,5 cm / 28 cm (flex)
Stehna; 52 cmPředloktí; 23 cm
Krk; 32 cmKotník ; 21 cm
Hrudník; 90 cmPrsa ; 96 cm

14.1.2017

15. ledna 2017 v 8:42 | Mea |  Diary
14.1.2017

Snídaně - /
Oběd - rýže se směsí sojového masa a dýní
Večeře - /
Pohyb - /
Tekutiny - čaj a trochu rumu

Tak nějak jsem si řekla, že si po delší době dám oběd. Ano, dala jsem si celý teplý oběd, co mi mamka uvařila. Teď jsem vlastně dost možná jedla neustále jen raw stravu, tak je to poměrně dobré zpestření. Já osobně sojové maso přímo miluju a měla jsem zase nehoráznou radost, když jsem ho vidličkou bagrovala mezi rýží. :D
Jinak jsem navrhla, že bychom si s mohli s E. něco uvařit, až přijde z práce, takže už běžel hned nakoupit, že má chuť na karbanátky. Eh... No asi maso mě jednou nezabije. A hlavně co bych mohla od chlapa čekat. :D


↑ Moje fotka z pátečního maturitního plesu. Nejdřív jsem to sem nechtěla dát, ale jelikož se mi ta fotka poměrně líbí, rozhodla jsem se pochlubit, jak teď přibližně vypadám. Takže tadááá

I got two letters for you...

14. ledna 2017 v 12:24 | Mea |  Diary
...Jedno z nich je F a to další U
Protože, co musíš udělat je si to dát dohromady...

Raději to nepíšu ani v originální angličtině (část refrénu písně FU od Miley Cyrus, normálně jí neposlouchám, ale tohle je tak skvělá píseň, když mám náladu na mrchu...)
No nic stále to je jak já proti světu. E. a já jsme včera měli nádherný večer a on pasoval nenápadně třináctého na naše nové výročí. Znamená to, že jsme spolu? Hey man, I have no clue... Ale ... Twl asi jo!
Přišlo mi, že už jsme to zase konečně my. Je to jako by byl můj stín, bez něj si přijdu absolutně nekompletní. Mazlili jsme se a povídali si o všem. Přijde mi, že jsme k sobě více otevřenější. Tedy já byla vždy, ale on měl s tímhle vždy problém. ... Mami, jestli lže, měl by dělat v politice, lepšího lháře člověk nenajde. OH a co třeba mojí kamarádku A, včera jsme na plese potkaly jejího bývalého... Pak se dozvídám, že spolu vlastně spí od doby, co se rozešli a to nám řekla , že s nim již není v kontaktu. Jsem snad obklopena lháři? Já lžu o jídle, o tom, jak se cítím, ale nikdy bych nelhala o nicem takovém nejlepším kamarádkám, přijdu si podvedená. Jak k někomu mám být upřímná, když ani moje kamarádky, které pomalu ví, na kterém boku spím, nejsou upřímné. Jak člověk má někomu věřit?
Tohle je jako nikdy nekončící pásmo trablí, kdyby ta blonďatá blbá koza neexistovala, byl by náš život jednodušší. Ale čekám, kdy to vzdá ona. Jsem tvrdá holka a nenechám si vzít korunu mrchy. V mém životě byl zlom, možná jsem byla neschopna i žít, ale stále jsem ta holka, kterou jsem byla, jen mě navštívilo více démonů...
I kdyby byla vše pravda, chci jí potopit, takový člověk, jaký je ona, si nezaslouží nic lepšího. Tady už nejde o E. Srazila ona mě, teď je řada na mě. Jsem člověk, který odpouští, ale tohle nenechám, chci alespoň jednou pocítit satisfakci pomsty.

Mimochodem se konečně chci začít koukat na Skins. Tak moc se na to těším, ale nikdy si na to nenacházím čas. Musím to napravit.

Včera jsem si na plese dala půlku malého piva a 0,3 pomerančového džusu. Už jsem ani nevěděla, jak vlastně něco takového chutná. Vlastně si dost chutí nepamatuju. Skoro dva měsíce jsem neměla sladkost. Matka mě jednou donutila sníst kousek nanukáče, ale abych si dala čokoládu či cokoliv, co připomínalo cukroví... Nah...

71.9 kg!

Dneska jsem si tedy stoupla na váhu a nevěřila. Za sedmičkou je jednička! Za poslední rok (od minulého ledna to beru) jsem nikdy nevážila méně, ani si nepamatuju, kdy jsem méně vážila. Mám radost. Moje ubívající váha je mi teď největší radostí.

Děkuji za pozitivní komentáře. Opravdu se snažím, abych každý den měla alespoň o gram méně :D

Mea


Ten pocit, když...

13. ledna 2017 v 17:43 | Mea
... Jdete na ples a ty šaty vám vlastně vůbec nesluší. Dnešek je hrozný, chci aby skončil. Bohužel ještě pomalu ani nezačal. Jenže je to na poslední chvíli, takže jsem musela vzít to, co se našlo.

13.1.2017

Snídaně : -
Oběd : jogurt Kunín (broskvový)
Večeře : -
Pohyb : -
Tekutiny : čaj a voda

Jinak jsem včerejší podvečer trávila s E.
Mám ze všeho smíšené pocity. Ale ano, stále vím, že k sobě patříme jako Forrest a Jenny. Vždy si k sobě najdeme cestu. Nevěděla jsem kolik kostlivců schovává, ale geez, ten kluk je snad více nešťastný než já, jeho táta umírá, chce kvůli ex dát výpověď v práci a neví, jak se dát dohromady... A přišel s tím za mnou. Byl vždy uzavřený a problémy nesdílel až do včerejšího dne ani se mnou. Řekl, že je rád, že jsem s ním. Protože se to může zdát hloupé, ale já ho neopustím, nechce to on ani já.
Jsme tak zničení...
Jinak si dnes příjdu lépe, jen jsem byla naštvaná, když mě váha ráno nepotěšila.

Rychlokurz lhaní 12.1.2017

12. ledna 2017 v 17:10 | Mea |  Diary
12.1.2017

Snídaně :
Oběd :
Večeře :
Tekutiny : čaj, čaj, čaj ...
Pohyb... Jsem líně prase, unavená a neukecám se dnes už nejlspíše do ničeho... :D

To je zase den...

Ano, asi jsem ten nejlepší člověk, kerého by jste si mohli vybrat jako učitele lhaní.
Jsem v pořádku, nic mě netrápí a rozhodně nejsem se svým životem nespokojená. A naprosto určitě jsem jedla!
Musím lhát doma, musím lhát ve škole, lžu kamarádkám a dokonce lžu E.
Jsem příšerná lhářka a už nevím, jak se ze lží dostat.

Bývalka E. se včera zase probrala, tak začala roznášet pomluvy, že s E. zase chodí. Mě to přišla říct kamarádka, která s nimi dělá v práci a já nemohla dělat, že tomu nevěřím. Ano, tohle je asi po devadesáté, stále se řeší to samé a stále si nemyslím, že je to pravda. Nebyla to pravda jednou, nebude to pravda ani po druhé, když vím, jaký odpor k ní vždy choval. A ne, něco takového by se nehrát nedalo. Navíc na to oba nemají ani mozek. :D No jednuduše jsem ale musela vymyslet to, jak vlastně všechny uspokojím. Před zraky mé kamarádky jsem ho tedy poslala do háje po druhé. Znám ho, napíše druhý den a promluvíme si o tom. Známe se navzájem až moc dobře, čímž se mi vše trochu zjednodušuje. Jednoduše si teď všichni myslí, že ho nenávidím a přitom zrovna dnes budu muset lhát znovu, že jdu ke kamaráce, abych se s ním mohla v autě pod barákem koukat na film, když se jiným způsobem teď díky ostatním a hlavně díky jeho Blondýnce, která kazí život snad všm, vídat.
No nevěřím projistotu nikomu. Všechno mě štve a připadám si teď jako svoje vlastní nejlepší kamarádka. Však kdo mi ještě zůstal?

No dobrá zpráva je, že se konečně v únoru vrátím k jezdectví. Děsně jsem kvůli tomu chtěla zhubnout, protože prostě něco jako jezdectví na úrovni, kterou jsem provozovala, prostě není pro velrybky. No skončila jsem na mém závodišti a rozhodla se odejít do menší stáje, kterou vlastní jeden z bývalých top jezdců. Jelikož jsem licencovaná a v oboru mám již něco za sebou, již jsme se domluvili, že by mě rád do pár let protlačil na mistrák. To byl vždy můj sen, ale nikdy jsem se bohužel neklasifikovala do juniorů. No alespoň konečně budu mít opět nějakou volnočasovou aktivitu, které se budu s nadšením věnovat.

Zároveň tu padla otázka, proč vlastně podporuji anorexii a zároveň jsem proti všemu ostatnímu. Osobně proti tomu jsem, ale ostatní si mohou dělat to své. Je na každém, jak se rozhodne zničit a NE, já si anorexii nevybrala jako potrestání sama sebe. Ano, sice se nemám ráda tak, jak by se člověk měl rád, ale rozhodně se hladem netrestám. Jsem jako většina holek, která jednoduše tímto způsobem chce snížit svou váhu na tu vysněnou. Ano, chci zhubnout, abych se ve vlastní kůži cítila příjemně a mohla zapomenout na myšlenky, zda jsem na něco moc tlustá, či snad v něčem vypadám tlustá. Mimochodem jeden z důvodů, proč jsem nikdy nechtěla na kamarádky maturák je moje představa sebe v šatech. Mám příšerně křivkovou postavu a v šatech se necítím dobře, proto se většinou vyhýbám společenských akcích. A to je důvod, proč doma nemám ani jedny šaty. Šaty mi tedy měla půjčovat jedna moje jiná kamarádka, ale ta má zase o deset kilo méně a sice mi šaty byly, ale necítila jsem se v nich tak, jak by se holka v šatech cítit měla.

Jinak jsem dnes šla domů ze školy dříve, zvracela jsem pravděpodobně včerejší oběd, takže teď už ve svém tělě mám nejspíše absolutní minimum toho, z čeho bych měla čerpat. Nemám hlad a jaksi se necítím na to, abych se najedla. Sice jsem si pohrávala s myšlenkou, že si namažu lámankový chleba, ale zase jsem si to při pohledu na ten šáček s chlebem rozmyslela. Třeba bych zase zvracela a já zvracet nechci. Takže jsem vlastně měla poslední jídlo včera odpoledne, které jsem tedy stejně vyzvracela dneska ráno. Asi bych měla mít hlad, ale naštěstí mě žene chuť tu blbku bejvalou E. požádně rozřezat. Nejraději bych jí nakrájela na malé kousky a odeslala je její rodině do Ruska zpět. :) Škoda, že můžu zůstat maximálně u borbidních představ...

Měla bych se asi jít namalovat a něco se sebou udělat. vypadám příšerně. Ale tak je to E. a ten mě viděl tolikrát příšerně, že už je to asi jedno. No přesto je nový rok a já si řekla, že budu okouzlující za každou cenu a teď když postrádám i ten náznak druhé bradičky, už se zase tolik za svou obličej nestydím.

Zajímá mě zároveň, jak to tedy do pololetí stihnu se známkováním, vím, že budu několikrát neklasifikována, což bych si s tím tedy teoreticky neměla lámat, hlavu, ale stejně mě to trápí, vždyť jsem vždy byla celkem svědomitá studentka... :/
No druhé pololetí snad bude lepší...

Díky berušky jako vždy :)

Mea



Ach ano, tahle holka není moje oblíbené thinspo, tohle jsem já a jen já :D (Shame shame...) Ale jo, ta černá mi šluší :DD

Ráno druhý den... WTF

12. ledna 2017 v 9:20 | Mea |  Diary
Dneska ráno jsem po celém bytě lítala s váhou, abych si byla jistá, že je to na displeji pravda. Váha totiž ukazovala přesně o kilo méně než včera a to trochu vyděsí.
72,4 kg - což je můj první deníkový minicíl. Samozřejmě následuje mých 70 kg, na které útočím a chci jich dosáhnout do konce měsíce. No je polovina, takže pokud se budu držet jako doteď, budu mít do konce měsíce méně.
Dneska mám odpolku, takže se mohu bát, co mi máma připraví k večeři. Dnešní snídani jsem odmítla. Je mi hrozně.
Pohádala jsem se s kamarádkou. Ona mě chtěla na maturáku a nechápe, že jsem na psychickém dně a společnost lidí je to poslední, co momentálně potřebuju... Vše je tak těžké... Ach jo...
Držte se holky, věřím vám :)

Mea


11.1.2017

11. ledna 2017 v 22:02 | Mea |  Diary
11.1.2017

Snídaně : -
Oběd : Sýrová pita v čajovně (snědla jsem půlku a bylo mi zle)
Večeře : -


Jinak jsem dnes nad E přemýšlela a nevím, as raději zůstanu zamilovaná do našich vzpomínek a další již dělat nechci, citim, že byl má spřízněná duše, ale něco nám nedovolilo být spolu.
A přesně tohle mě zabíjí...
Jaksi jsem si také všimla jak jsem přestala naprosto všem důvěřovat. Stal se ze mě v průběhu necelého měsíce introvert, který absolutně nesnáší přítomnost jiných. Na tohle bohužel lék není.
Byla jsem dnes zároveň u kadeřníka a nechala si ty moje vlasy zkratit na ramena. Tím, že jsou černé teď vypadám snad ještě víc emo. No a jak by mě taky někdo mohl nazvat jinak? Jizvy po sebepoškozování mám, nosím černou, mam černé vlasy a poslouchám divné core kapely... Bože já jsem snad emo...
Hned jak se ta černá vymeje, obarvim se na nějakou pastelovou.

M

Ranní váha...

11. ledna 2017 v 7:27 | Mea |  Diary
...ukazovala 73,4 kg! To je až k neuvěření. Raději jsem se podívala ještě jednou, zda se mi to nezdá. Rozhodla jsem se i váhu raději přesunou, ale ona hrdě naznačovala, že už mám další kilo dole. A to jsem poslední dny dost nedávala dietu. Jsem šťastná, protože má BMI kalkulačka konečně ukazovala, že jsem v normě. Skvělý pocit. Mo stále jsem od svého dalšího malého cíle vzdálená 3,4 kg. Ale já to zvládnu.

Zároveň se omlouvám, že vás nestíhám oběhnout. Mám teď až moc školy a jaksi se snažim dohnat vše, abych byla klasifikována. Ale věřím, že si vedete skvěle a všechny vás dnes navštívím ;)

Mea

10.1.2017

10. ledna 2017 v 22:24 | Mea |  Diary
10.1.2017
Snídaně -
Oběd -
Večeře - celozrná tortila plněná zeleninou a kuřecím (Matka uvařila a ne nebyla odpověď.)
Tekutiny - ovocný neslazený čaj a zelený čaj
Pohyb - Absolutně zatím nic, ale asi si trochu zacvičím

Jinak byl dnešek dnem, kdy jsem se konečně cítila šťastná. Přes své smýšené pocity, které cítím vůči E., jsem se dnes v jeho objetí cítila opět šťastná. Je až smutné, jak může cizí člověk ovlivňovat život někoho jiného. Je to možná toxický člověk, ale já teď potřebuju jen jeho přítomnost. Byl mi oporou a to bylo to, co jsem ztratila. Možná je to chyba a není tohle dobrý nápad, ale já cítím, že k sobě patříme... Dnes mě trkl citát, který jsem kdysi četla a uvědomila si to až ve chvíli, kdy jsem ho políbila na tvář.
První polibek na tvář jsem mu dala první den, kdy jsme se viděli mimo mou práci. Ten den to byla pusa na levou tvář a dnes na pravou... Ten citát je následující:

"Poprvé polib chlapce na levou tvář na důkaz, že si jej vážíš. Když jej jednou ve správnou a důležitou chvíli políbíś na pravou líci, naznačuješ tím, že je pro tebe ten pravý."

Ach ano, jednoduše vidím poetiku všude, ale osobně to byla náhoda, a když nad tim teď přemýšlím, je to nádherné.
Zároveň mi po našem krátkém setkání napasal zprávu: "Ty jsi mi dala pusu" a zakončil to červenajícím se smajlíkem. A ano, přesně toto mi napsal večer, co jsem mu dala pusu na levou tvář. Znám ho, podle mého toto není hloupá náhoda... Bylo to půl měsíce, co jsme se videli naposledy, rozešli se a ani to nevypadalo, že spolu ještě někdy promluvíme. Neřekl nic a objal mě, byla jsem v šoku. Nechtěl mě pustit a na tváři měl úsměv, no jeho smutné oči mluvily za vše... Přesto navrhl hned čtvrtek, kdy má volno, že se můžeme vidět.
Později jsem napsala, že jsem se cítila více nervózní než na našem prvním setkání. Přiznal, že i on to tak cítil. Zdá se mi to, nebo nevědomky začíname znovu? Ach jo, jsme jako reklama na zármutek...
A i takovéhle maličkosti mi konečně po všech těch týdnech vykouzlily úsměv na tváři.
Dnes jsem si také konečně uvědomila, jak těžký je život, pokud je vaše štěstí v rukách někoho jiného...

Přežila jsem.
Tak zase zítra...



On mi napsal... Já umřela... 9.1.2017

9. ledna 2017 v 18:40 | Mea |  Diary
9.1.2017
Snídaně - Křehký chlebík s pažitkovou pomazánkou (1ks)
Oběd -
Večeře -
Tekutiny - ovocný neslazený čaj
Pohyb - 1 debilní hodina běhu na páse, která mě málem složila.

  • Musela jsem zároveň přestat se svými třemi 30 denními výzvami, jelikož už jsem jednoduše měla tak málo síly, že už to nešlo. Teď to tedy nahrazuju o něco méně intenzivnějším posilováním, které zvládám. Zůstala jsem dřepů, sedů lehů a podobných prkotin, které dělám podle vlastních sil.

  • V celém článku je až vyčerpávající text o tom, jak se můj život stává nekonečně příšerným... YEEY. Mám se dnes jednoduše opravdu na nic. Přešlo na mě zpět to všechno BLUE a nechce jít. Já už vlastně ani nevím, proč jsem smutná. Asi je to tím, že už asi nevím, co vůbec dělat. Dneska mi máma zatím vnutila snídani. Jeden chlebík s pomazánkou ještě jde. Přišla jsem si strašně, tak jsem zůstala ve škole o hodinu víc a šla běhat do školní posilky. Myslela jsem, že už ani nedojdu domů. Stejně jsem ještě musela s kamarádkou na nákupáku vybírat stíny pro ní na maturák. No drogérka je hned naproti obchodu, kde dělá můj drahý Ex... Hádejme tedy, koho jsem dneska viděla a kdo viděl mě... Ten moment, kdy jsme se na sebe dívali byl tak krátký a mě přišel snad nekonečný. Odešla jsem. A měla jsem odejít nadobro, jenže...

Ty jsi zhubla, co? 8.1 - první týden za sebou

8. ledna 2017 v 18:35 | Mea |  Diary
...
Tak tuhle větu mi řekla spolužačka a já nevěřila vlastním uším. Byla to pastva pro uši a rozhodně mě to poměrně hodně motivovalo. Přesto to bylo poprvé, co jsem se cítila dobře.

Anyway... Dnes je 8.1 a to znamená, že je za mnou první oficiální týden...
1.1 - 75,8 kg >> 8.1 - 74 kg
Zdá se to třeba málo, ale jedná se skoro o dvě kila. Rozhodně mám radost. Přes týden jsem stejně měla za celý týden od pondělí do soboty přibližně pouhých 8000 kj(což bych podle všeho měla jíst tolik denně).
Včera jsem si pořídila i nové kalhoty. Velkost 30. Oblékám si je dlouho, než se cítím dobře, ale doufám, že i ty mi jednou budou volné. Zároveň jsem si pořídila i novou podprsenku, ale také je trochu menší než by měla. Snad i prsa začnou mizet :D
Jestli nezhubnu, budu pořádně v tahu :D

Dnešek se houpe stylem rodinné neděle, takže jsem byla nucená snídat i obědvat. Takhle to dopadá, když je mamka celý den doma. No stejně si s tím nelámu hlavu, protože můj následující týden bude ještě lepší než předchozí.

8.1.2017

Snídaně - dva křehké plátky s Gervais a čerstvou pažitkou
Oběd - Čočka se ztraceným vejcem a hráškem
Večeře - rýže s hráškem a trochou tofu
Tekutiny - čaj, voda
Pohyb - 30 day challenge full body, butt a abs :)

Všeho bylo tak dětská porce. Doufám, že mi to nakopne alepoň do nového hladového týdne...

6.1 + 7.1.2017

7. ledna 2017 v 20:09 | Mea |  Diary
6.1.2017

Snídaně: -
Oběd: -
Večeře: Trochu těstovin s čistým tofu
Pohyb: full body, butt a abs challenge (appka 30 day fitness Challenge) + běh na páse
Tekutiny: voda a během dne zelený neslazený čaj

Byla jsem na odběru plasmy a měla nejsem pocit, že sebou švihnu, večer to bylo horší a horší, tak jsem ani nad večeří moc neprotestovala. No stále to byla miniaturní porce.

7.1.2017

Snídaně: -
Oběd: Rýže se směsí salátu (opravdu malá porce)
Večeře: -
Pohyb: full body, butt a abs challenge (appka 30 day fitness Challenge)
Tekutiny: voda, zelený čaj



Malá podpora pro všechny smutné :)

7. ledna 2017 v 17:27 | Mea |  Other
Při projíždění stránky s několika srdcervoucími hashtagy jsem narazila na jednoho uživatele, který pod každým příspěvkem napsal: Je mi líto, že jsi byl nucen k tomu dívat se na takové věci...

Zde tedy přikládám jeden jeho příspěvek, který mi skoro doslovně změnil život. Je to příspěvek, který si uchovávám již dlouho a chci se s ním podělit.

Vše si pro vás jako vždy dovoluji přeložit :)

"Je naprosto přijatelné zůstat naživu kvůli maličkostem, protože přeci chceš slyšet ještě laespoň jednou svou oblíbenou píseň, protože by jsi chyběl tvému domácímu mazlíčkovi, kdyby jsi jednou jednoduše zmizel z jeho života. Protože je měsíc natolik krásný, že by bylo srdcervoucí ho již nikdy nevidět, protože by jsi zároveň neviděl další sérii své oblíbené televizní show, protože chceš ještě alespoň jednou procházet vánočně nazdobeným městem a kochat se všemi těmi vánočními světly. Pokud jsi stále naživu, děláš toho dost a pokud přežíváš, jsem na tebe pyšný."
(A ano, při překládání toho příspěvku jsem brečela jako po každém přečtení v minulosti...)

Ať tedy stojíš před jakkoliv důležitým rozhodnutím, přemýšlej o tom, vždy se najde něco, pro co stojí žít. :)

Další Quotes

7. ledna 2017 v 16:55 | Mea |  Other
"Jsem ten typ člověka, který si užívá být sám. Ráda prostě chodím po ulici se sluchátky na uších. Ráda zůstávám v pátek doma. Ráda mám chvíli pro sebe, kdy není kolem mě nic jiného než čisté ticho. Ale nerada jsem sama dlouho, protože by nademnou převzaly mé zlé myšlenky kontrolu. No hádám, že se snažím naznačit, že jsem ráda sama, ale nechci být osamocená."

"Zamilovaní není rozhodně ten nejlepší pocit na světě,
Ne, zamilovaní se do někoho je jako by se člověk topil,
ztratíš všechnu kontrolu a bojuješ, aby tvá hlava zůstala nad vodou.
A vlastně podívej se na něj, jak se smeje. Došlo ti, že tě ta voda pohltila a vlastně jsi ráda, že jsi naprosto ztratila kontrolu."

"Přijímáme lásku, o které si myslíme, že si zasloužíme."

"Jakožto lidé ničíme všechno - včetně sebe sama."

"Je až patetické, jak stále doufám, že to bude opět "Jen já a ty" až dojde na konec jako takový."

"Byla jako měsíc, jedna její část mi zůstala navždy skrytá."

"Nikdy se nehoň za láskou, náklonosti nebo oddanosti. Pokud ti to druhá osoba neposkytne sama, nikdy to nebude vynucené stát za to."

"Možná jsem si vždy myslela, že jsem vlastě nejhorší člověk na světě, ale pro tebe bych vždy udělala vše."

"Nechci zemřít, jen mám teď pocit, že se to jeví jako nejlepší možnost."

Předtím a potom

7. ledna 2017 v 15:19 | Mea |  Pro ana

Předtím a potom... Jen jsem tak projížděla Tumblr :)

Poetické quotes

5. ledna 2017 v 23:35 | Mea |  Other
Jelikož mám v oblibě poetické quoty, které mají něco do sebe, dovolila jsem si co nejlépe přeložit ty, které mě donutily opravdu něco cítit. Většina je post vztahová a po rozchodová, ano, tyhle quoty mám teď snad všude. Tak proč ne tady, btw tohle je jen vycuc.

"Zlomit holce srdce je velká hloupost, pravděpodobně o tom napíše nejlepší album roku."

"I když máš třeba pocit, že jsi za den nic neudělal, musím tě vyvést z omylu, přežil jsi a to je nejdůležitější."

"Je to zkušenost, co dostaneš, když nedostaneš to, co chceš."

"Co kdybychom se nikdy nepotkali?"

"Byla důkazem, že i zničené věci mohou být nádherné."

Po rozchodu se ptá kamarádka dívky: "Kdo tedy opustil koho?"
Dívka se usmála a odpověděla: "Láska nás opustila."

"Bolest."

"Pokud je u tebe někdo na prvním místě, učíš je, aby jsi byl vždy na druhém..."

"Byla jako měsíc, jedna její část byla vždy skrytá."

"Poté tě moje duše zahlédla a řekla si: "Ach, Ty jsi ten, na koho jsem čekala."

"Byl jako sklo a já se ho stejně dotýkala přesto, že jsem věděla, jak to bude bolet."


Výplach mého deníku

5. ledna 2017 v 22:29 | Mea |  Diary
Mám pocit, že každý den je těžší a těžší. Konečně mě dnes již skoro přešla svalovka, která mě dost zabíjela poslední dny. Přesto jsem se šklebila s každým dalším dřepem. Jsem na sebe hrdá, konečně jsem se nevzdala challenge a stále plním. Jindy mě to jaksi přestalo bavit hned po prvních dnech. Teď to tak nějak beru jako nutnost, je jedno, že jsem nehorázně unavená, ale jednoduše musím cvičit.
Dnes se mě jedna má spolužačka zeptala, zda jsem nezhubla. Někdy člověk ani neví, jak taková věta může podpořit a motivovat. Hlavně mi to doopravdy poprvé vykouzlilo úsměv na tváři. Doteď jsem byla od poloviny prosince jen prázdná a v depresi ze všeho, co se za ty dny dělo. Byla jsem jednoduše Queen of Blue (blue je používáno v angličtině jako vyjádření slova smutek, zármutek, úzkost, deprese a podobná označení špatného a smutného).
Už jsem se částečně dokázala od rozchodu posunout dál, ale stále je to první, na co myslím při probuzení a poslední, na koho myslím během usínání. Jakožto zvláštně loajální člověk si říkám, že je snad úplně nelogické přestat někoho milovat, ale záleží na člověku. Teď bych nejraději použila označení toxických lidí. Ano, zdál se jako anděl, byl milý, hodný, měli jsme vztah, který se dal přirovnat k dokonalému, s pár zádrhely, ale přesto jsem chodila s někým, kdo je lhář, manipulátor a ano, pravděpodobně mě dost dlouho podváděl s bývalou. Přitom řekněme si na rovinu, i když se nesnáším, tahle mi nesahala ani po kotníky. Je podivně ošklivá, tlustší než já, hloupá, ale přesto má to, co já ne. Dokonale se k sobě hodí. Ona je totiž asi stejně ubohá jako on. Ale tak víte co, blbý a ještě blbější se vždy nakonec najdou a asi možná budou spolu šťastnější. Na mě tam venku čeká někdo, pro koho budu já to, co on bude pro mě.
Ale to se dostávám zpět k vině. Přesto, že jsem vlastně poměrně nevinná, mám pocit, jako by to snad vše byla má vina. Nebyla jsem dostatečně hezká, hubená, zamilovaná, starostlivá? Co mají "jeho" představy proti mé osobě. Co mi chybí k tomu, aby si kdokoliv přál strávit se mnou věčnost?
Seru na tyhle lidi. Chci být sama sobě dost dobrou na to, abych mohla své sebevědomí přestat hrát. Chci se mít ráda, chci se sebou být spokojená tak, abych v životě nemusela být závislá na lásce ostatních. Chci být tak šťastná, abych mohla říkat ne, chci být tak krásná, abych mohl říct ne, chci být chytřejší a uvědomělá, abych mohla svá ne promyslet. Chci být trochu dokonalejší. Vyrovnat se svým kamarádkám, které takové jsou a nikdy nemusely řešit, jaké to vlastně je, když člověk není třeba zas tak oblíbený v partě nebo u kluků.
Ze všech svých nedostatků jsem se rozhodla dostat až bolestivým způsobem. Však já miluju těstoviny, ráda si dám sushi a někdy i pár kousků čokolády. Najednou je tohle sprosté slovo, nemůžu vidět nic, co má na 100 gramů přes hloupých 300 kJ, protože už si to jednoduše nemohu dovolit, jelikož se jedná skoro o 1/6 mého denního příjmu, což je stejně pro mě moc. 2000 je prostě velké číslo. ¼ toho co bych správně dle doktorů měla jíst, ale mě se stále tíží pocit, že je to číslo už velké.
Asi bych byla dávno mrtvá, kdyby mě mamka nekontrolovala.Kdyby tu nebyla, pravděpodobně byhc několik dní nejedla, dokud bych nezkolabovala. Ach jo, dělá mi obědy, večeře, připravuje snídaně a je těžké se tomu vyhýbat. Pak jdu s příšerným pocitem spát a druhý den se vztekám, že je má váha stejná jako včera, že nejsem ani o gram lehčí a vždy to dávám za vinu jídlu, které se do mě dostane. Většinou se naštěstí jedná o jedno jídlo denně, které nepřesahuje můj limit.

Mohla bych se tu vztekat dlouho, ale k čemu to je?
≈ M
Má oblíbená thinspo fotka 

Skinny Princess

5. ledna 2017 v 22:01 | Mea |  Pro ana
Tohle je fakt jedna z poměrně lehkých diet, můj maximální denní přísun je 500 kcal, což je něco málo přes 2000 kJ. A většinou stejně své pětistovky ani nedosáhnu.
Pro ty, co se nevyznají v kcal (kilokaloriích) mám převod na klasické kJ.
Více v celém článku.
1 kilokalorie = 4,185 kilojoulů

Thinspo Leden #1

5. ledna 2017 v 20:55 | Mea |  Pro ana

♥ Mé oblíbené lednové thinspo

4.1 + 5.1.2017

5. ledna 2017 v 18:58 | Mea |  Diary
Další "skvělé" dny...

4.1.2017

Snídaně: Naládovala jsem do sebe asi dvě miniaturní lžičky bílého jogurtu, dokud tedy mamka koukala, pak už skončil jinde než v žaludku...
Oběd: - Bujonová polévka. Kdo o tom neslyšel, tak je to voda s kostkou bujónu, kolovalo to jeden čas na Tumblr a není to špatné a bujón je nic moc kalorií.
Večeře: -
Pohyb: full body, butt a abs challenge (appka 30 day fitness Challenge) + Dost chození, měla jsem dost nákupní mánii, tak mi náramek nakonec ukazoval 34 875 kroků...
Tekutiny: voda a ráno zelený neslazený čaj


5.1.2017

Snídaně: Kelímek bílého jogurtu
Oběd: - Trocha těstovin s cuketou a tofu... Je čtvrtek a mám ve škole odpoledku, myslím, že bych jinak zkolabovala...
Večeře: -
Pohyb: full body, butt a abs challenge (appka 30 day fitness Challenge)
Tekutiny: voda, zelený čaj a trochu hroznové minerálky



Myslím, že jsem snad ani jeden den nepřekročila svůj cíl 500 kalorií / 2000 kJ za den. Dneska to bylo těžké, musela jsem odolávat pokušení koupit si třeba i jen blbou tyčinku Margot či tak. Na nádraží nám prodavají pizzu a hej, taky jsem měla dost chuť, ale ne díky... Žádné sladké, žádné tučné... nic prostě... Nepotřebuji to!

3.1.2017

3. ledna 2017 v 22:42 | Mea |  Diary
Snídaně: -
Oběd: -
Večeře: míchané vejce s půlkou plátku obilného fitness chleba a xca čtyři cherry rajčata
Pohyb: full body, butt a abs challenge (appka 30 day fitness Challenge)
Tekutiny: 1,5 litru vody, 0,5 litru neslazeného ovocného čaje...

....

Ten pocit, když víš, že je to bída... Musím být zítra lepší.

Ahoj...

3. ledna 2017 v 22:23 | Mea |  Diary

• Je mi 18 let.
• Bydlím kdesi v zapadákově Ústeckého kraje
• Trpím bipolární poruchou
• Budoucí Aupair a letuška
• Skvělá duše, které si nikdo neváží
• Nadšenec do Sci-fi a hraní her