Tohle je nepublikované...

8. února 2017 v 21:28 | Mea |  Diary
"Je až vtipný co se vsechno stane v jednom blbem roce."



Většinou už po jídelníčku nepíšu (dnešní je níže...)
ale tohle jsem musela. Podívala jsem se jen tak ze zvyku na Hang... no a zprava od D...
Proč to nejde... proč prostě nemůžeme přestat?!

Přesně tuhle větu mi dnes napsal.
... Asi brzo chcípnu na následky absolutního psychického nepochopení jiných osob...
No nic tohle vypadá ještě na dlouhou story... berme to pozitivně, má kniha bude mít víc stran :D
Jednoduše jsem já již částečně svou depresi a špatné období překonala. Teď ještě on... Jeez to bude zas večer.

M

Zároveň přikládám nejdelší kec, který jsem měla dlouho v rozepsaných a publikovat to vlastně ani nechtěla, ale tak ...

Tenhle post tu je hlavně pro mou vlastní budoucnost, ale koho ty moje bláboly věčně baví, prosím :D

Starý příspěvek

Včera večer jsem bulala jako želva a dnes se probrala naprosto mrtvá a smutná. Může za to D. ... stále je sice blokovaný a tak to zůstane, ale jednoduše moje hlava se mě rozhodla týrat jinak...
Vzbudila jsem se někdy kolem půl sedmé ráno, Akorát čas se zvážit, obléct a nahodit fasádu, jenže já jen bezmocně seděla na posteli bez hnutí a cítila jak se mi od oka kutálí po tváři jedna slza za druhou. Zdálo se mi o něm. Byl to příšerně živý sen.
Ani nevím, byla jsem u něj v práci, nemohlo se to obejít od blond tlustého Putina Julie, která nevím proč řídila ještěrku (ten nakládací vozík) a já na ní ječela "Čau, Píčo!" Ona odpověděla něco podobného a odjela kamsi do země Nezemě a já byla jsem s Andy u telefonů a prohlížela si je, ale někdo mi v tu chvíli zaklepal na rameno, Andy nebyla najednou kolem a za mnou sám Daniel. Byl ve své modré košili, kterou nosil v létě, když jsme se poznali, pak jí dlouho nenosil, tak už jsem myslela, že ani nevím, jak v ní už vypadá... Přitáhl si mě do objetí a řekl něco "Ahoj, Zlatíčko."
Probudila jsem se. Byla to možná pár vteřinová sekvence, která mě dokonale rozhodila. Jak on mi chybí.
Jenže tohle byl Daniel, kterého jsem poznala, byl to ten veselý kluk, kterého jsem poznala, byl to ten, do kterého jsem se zamilovala, nebyl to ten, který se mnou trávil poslední měsíce týdny vztahu...
A teď brečím, brečím a brečím. Včera jsem totiž čistila svá fotoalba v počítači a telefonu a našla toho tolik, že jsem měla problém to unést... Musím se z těch fotek vypsat, takže vám udělám hitparádu největšího trash v mém mobilu. (Čti: Nejkrásnější zážitky mého života.)

Poznala jsem ho v práci, chodil si k nám pro oběd. Začal se mi poměrně líbit, nikdy nebyl model nebo někdo, kdo okouzlí každou, ale já si na něm našla něco... TO NĚCO, co se nepopíše slovy. Takhle jsme se vídali, když jsem byla v práci, schovala jsem si jeho účtenky, fakt jsem jich měla mrtě... :D hrozně se tomu mimochodem smál, když jsem mu to jednou řekla...
Kdyby Andy nedělala ve stejném job, asi bychom se nikdy dohromady nedali... To ona mu dala mé číslo, když jsem byla na dovolené. Napsal mi 25.7. bylo to pondělí a já byla úplně ráno na sračky z předešlého dne, byla jsem u Denisy v ČB. Byly jsme tenkrát na Zhasni a zemřeš, dost sračka film, ráno čtu smsku, která končila s podepsáním Dan.
Začali jsme si neustále psát... Bylo to prostě, in love jako prase, zabouchli jsme se do sebe už v době, co jsme ani neznali jméno toho druhého... Bylo to 26.7 co jsem poprvé někomu vyjádřila city :D na asociála dobrý! Seděla jsem v kavárně u Železné panny, Denisa zkoušela během toho balit nádherného číšníka...
27.7 jsem jela domů. A ano, ten den jsme se viděli poprvé mimo naši práci. Nabídl se, že mě hodí domů až přijedu do města...
  • Florenc - 2 hodiny, než jsme se setkali, byla jsem příšerně vyděšená a nervózní.... :D

Vyprávěla jsem tu, jak jsem mu tenkrát dala pusu na tvář. Bylo to sweet...
Druhý den jsme se dali dohromady, když jsem se v den rozchodu ptala v těch našich ubulených chvilkách, který den našeho vztahu byl jeho nejmilejší, bylo to právě 28.7. Flákání před kostelem na lavičce, ach jo... Pokud bych se mohla vrátit v čase, vybrala bych si tento den. Byl to nejkrásnější den v mém životě.
  • Z 28.7... Dole je ten cool Kostel, kde jsme se i poprvé políbili... Taky jsme se poprvé pohádali... ano, byla to žhavá diskuze, zda je Startrek lepší než Starwars... :D Anyway je to šíleně nekvalitní fotka. Mrzí mě, že má naší první společnou fotku jen on, posílal mi ji, ale je někde really depply na WA a hledat jí mezi tím zamilovaným zasrdíčkovaným chatem shitfestu nebudu. Stačila mi věta "Miluju tě, to se nikdy nezmění..." A proto jsou všichni lháři... Yeey

Dál to šlo z kopce, on byl a bude letní láska, která měla s létem skočit a to v jedné zásadní chvíli... 27.9. Byla jsem na dovolené v Chorvatsku, ten den se ocucával s jednou holkou v klubu, sám se mi přiznal. To byla jediná chvíle, kdy jsem si byla jistá, že to opravdu udělal, otázka je, jak to bylo s Julií, nikdy už se nedozvím odpověď, ale ani asi raději nechci. Řekl mi to 1.10, což měl být konec. Měl a nebyl. Další dny byly krásné, vzpamatovali jsme se, měli jsme krásné podzimní prázdniny, ale s vánočním stresem to přišlo, rozešli jsme se, měla jsem ho utnout tak, jak jsem to udělala teď. No stále to musím brát pozitivně, zažila jaem v lednu něco special... :D
Jen je těžké se s tím vyrovnat, měl možná týdny, věděl to týdny, než mi řekl to, co řekl... Řeknu vám, co je ten nejhorší pocit na světě. Není to samota, zlomené srdce, smrt...

"Nejhorší pocit člověk zažívá, když sleduje jak lidé o něj přestávají mít zájem."

Ano a já to zažila. Šíleně bolelo vědět, že už nemá potřebu mi volat, abych mu popřála sladké sny, kdy prostě jen tak ráno hmed po probuzení psal Krásné ráno, v tu chvíli jsem si toho nevážila a teď jen platím. Šíleně platím. Platím depresí, anorexií a úzkostí.

Díky tomu snu vím, že ho stále mám v srdci, podle mého názoru už tam bude stále. Možná jen z malé části, ale to místo tam má. Nijak to neovlivním.
Asi přidám ještě jednu fotku, ma! jich hodně, třeba poslední fotka za dob mého panenství... :D Je na ní Tereza na její oslavě narozenin. Mimochodem jsem to byla překvapivě já, kdo byl about to have sex... Daniel se chtěl opravdu koukat na film, bylo to tenkrát Podzemí... Přijela jsem trochu opilá a dost se hihňala. Dodnes z toho nemohu... Yeez.. To ráno jsem byla hrozně freaked a zároveň satisfied, protože prostě nechcípnu jako stará panna :D

Bože na žádné fotce jsem nebyla snad víc ugly :D To obočí a nezamaskovaný pupínek, asi bych se zbláznila, ale tak to jsem byla happy about myslef a nic mě bohužel netrápilo...
Byli jsme ten den jen tak na procházce po lázeňských parcích, stavili jsme se na koupališti, ani po nás nechtěli payment, bylo pozdě, tak jsme se jen váleli a povídali si na lehátkách, tak vznikla tahle fotka, která mi stále očividně oxiduje na Insta... Nedám jí pryč. Zůstane tam, nemohu ho vymazat ze života, takže ho nevymažu ani z Instagramu..
Alespoň vypadám funny no :D
...
...hlavně jsem byla šťastná.


Ta fotka má updatovaný popisek. Předtím tam byl úryvek od Lany del Rey...

Maybe I like this roller coaster
Maybe it keeps me high
Maybe the speed it brings me closer
I could sparkle up your eye

V tu dobu jsem nevěděla, jak velká vztahová dráha to bude, úryvek textu jsem vybrala náhodně, ale doteď vím, že je přímo pravdivým pro náš vztah. Náš vztah byl mou drogou, byla jsem jako sjetá a teď jsem na odvykačce a je to fakt na nic... A poslední věta... Udělala bych pro něj cokoliv, což je nejsmutnější. Jediná pravdivá definice lásky je totiž:

Pokud je pro tebe důležitější štěstí někoho jiného než tvé vlastní.

Za tohle může ten debilní sen... Nenavidim sebe a mou hlavu, která mi to neulehčuje, snažím se žít bez něj, ale je to těžké. Přežívám den za dnem, ale v koutu duše doufám, že se vrátí. Ano, neopustily mě mé ideály a naivita. Jenže nejsmutnější je, že nás jaksi stále něco vždy drželo a bojím se, že bude. Před ním jsem měla tolik kluků, ale až teď jsem si jistá, že jsem nikdy jic podobného necítila k žádnému z nich. Ano, stále si myslím, že mi byl souzený... Už jen ta náhoda, jak se dva kreténi dají dohromady...

V něčem tenkrát měla Julia pravdu, ten večer po plese jsem byla jen holkou do postele. Věděla jsem to ten den a vím to teď, alespoň v něčem měla Julie pravdu. Tedy zdálo se to tak, bohužel mu do jeho hlavy nevidím. O týden později mě totiž představil dalším kamarádům a lísal se ke mě jak kočka. Těžko říct...

Co bylo to bylo. Teď nemám zájem o nikoho a život strávím raději s kabelkou a luxusní kosmetikou. Ty jsou nahraditelné... Lidé, na kterých nám záleží, jsou nenahraditelní...

(But I still think about how magnificent we were together...)

 


Komentáře

1 K. | Web | 9. února 2017 v 8:47 | Reagovat

Moc pěkný, ale taky smutný příběh. :-( S chlapy to je prostě složité. A to, že se ocucaval s nějakou borkou mezitím co tys byla na dovolené taky nic moc. Toho se já hrozně bojím, že až budu někoho mít, tak mě podvede, protože to prostě vidím všude. A má důvěra bude fuč. Ale život jde dál, jsi mladá. :-) I když ho nejspíš budeš mít pořád aspoň trochu ráda.

2 Lexi | Web | 10. února 2017 v 10:11 | Reagovat

To asi nezmizí, prostě vždycky, když si na to vzpomeneš, asi to v tobě něco vyvolá... I red it! Whole article.
Je to škoda, ale je to pěknej sráč. Škoda to je, protože ti zlomil srdce. Jinak je to fakt pitomec. Zahnul ti, to se prostě neodpouští... nesnáším to. Nechci být zlá nebo sprostá, ale tohle se prostě nedělá. A je to takhle fakt asi lepší... prošla sis něčím hezkým, co skončilo šíleně, ale jak si psala, na konci to už nebyl ten kluk, do kterýho ses zamilovala, tak to nemělo cenu asi ani udržovat. Udělalas podle mě dobře, teď tě čeká něco mnohem lepšího :) ... třeba to AU pair :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama